Funky rozmazlenost, rozmařilost, rozhazovačnost taktéž:

http://www.youtube.com/watch?v=fG5zJ8ovyJA

5:33 Mantronix Impact...

nitro deluxe (let's get brutal) remix DMC 1988

Hnědá a žlutá země s kalnou

zelení stromů na ocelové modré

obloze, to byly barvy obrazů, na

které jsme museli hledět

celé dlouhé dny.

Hnědá a žlutá země…

MARCO POLO – Milion

Hnědá a žlutá mi pálila tentokrát před lety do mých malých zanedbatelných dlaní, ve kterých jsem pevně držel zápisky Benátského kupce, myslitele, fantasty a snílka, cestovatele, objevitele nových krajů a móresů, lidských osudů – Marco Pola. Díky klukovské fantasii jsem si vysnil daleké neznámé končiny, lidské tváře i konce jen letmo naznačených příběhů.

Hnědá a žlutá země mě pálila do očí, když jsem stál před obrazy Karla Březiny vytvořenými ve střední Asii. Četl jsem v nich historii i současnost dalekých příběhů. Přečetl jsem však v nich i tento osud, příběh. Příběh jednoho fantasty, snílka, malíře, neohroženého cestovatele, grafika, objevitele nových dálav i malířských technik.

Karel Březina je výtvarník každým coulem, který se svou více než čtyřicet let trvající odysseou ve tvorbě poznamenal nejen Západočeský a Jihočeský kraj, ale i mnohé jiné kouty v naší zemi, především svými realizacemi v architektuře. Z realizovaných děl je vedle zaujetí různými materiály a způsoby zpracování čitelná především jeho snaha o dotváření životního prostředí a formování tak estetického podvědomí co nejširšího okruhu tuzemských obyvatel. Sklo, dřevo, textil, kámen, umělotina, to jsou materiály, se kterými tento výtvarník pracuje proto, aby v odpovídajícím materiálu vyjádřil svůj výtvarný záměr. Karel Březina je spoluautorem řady patentů týkajících se využívání novodobých pryskyřic ve výtvarném umění. O tom, že dokázal svých objevů dokonale využít a podtrhnout je svojí výtvarnou invencí, existuje množství svědectví. Jen některá: dekorační stěna v Hotelu Royal v Chomutově, triptych Západočeské lázně – Karlovy Vary, plastický obraz „Voraři“ ve Štěkni, vývoj železnice – nádraží v Českých Budějovicích a mnoho dalšího. Výtvarník je tedy v těchto případech tvůrcem díla nejen po stránce obsahu, ale i po stránce formy.

Rovnocennou, ne-li obsažnější kapitolu Březinovy spolupráce s architekty, jsou jeho realizace leptaných skel a skleněných vitráží. Během let si autor nesčetných pokusů zkusil nejrozmanitější techniky od batikování textilu i dřeva, přes epromalové strukturální obrazy, odvozené grafické techniky protisku, či kamenné a skleněné transparentní mozaiky. Ve skleněných smaltech vytvořil 2 obr veliké mozaikové stěny – České Budějovice – „město“ – „ves“. V této technice je také zhotovena mezistěna ve Strakonicích. Transparentní mozaiku použil při výzdobě obřadní síně v Týně nad Vltavou, motiv „Soutok“, v lázeňském domě Svoboda a Kyjev motiv „Vřídlo“. Foyer ZDŠ ve Zdíkově vyzdobil motivem „U vody“ a Ministerstvo spojů mezistěnou u vchodu do haly.

Nejzávažnější práce pro architekturu navrhoval a prováděl ve spolupráci s architektem Zdeňkem Šmídem, např. kamennou mozaiku „Pramen“ ve VLD ve Františkových Lázních, tam jsem chviličku pozevloval cestou na Komorní hůrku, „Země“ v lázeňské budově Rubeška.

Veškeré, těmito technikami nabyté skills, především snahu po monumentálním vyjádření myšlenky, se Karlu Březinovi daří uplatnit u leptaných skel. Celková kompoziční stavba stěžejních prvků a ploch, přetvořených právě na základě zkušenosti získaných při tvorbě grafických listů do jakýchsi výrazových suverénních samoznaků, podtrhuje vedle obsažnosti především dekorativnost jeho sklářského díla. Plastická modelace dosahovaná nestejnoměrnou hloubkou leptu jednotlivých ploch dává výtvarníkovi možnost pracovat i s optickými hodnotami skla. Tyto optické hodnoty jsou jeho malebnými prostředky a mnohdy ku prospěchu věci převažují nad celkovou kompoziční stavbou díla. Je na místě připomenout, že výtvarník i zde neustále hledá a zkouší, je to plodný člověk na správném místě. V současné době maká na nové technice mikro monotypu. Zde pouští fantasii otěže a jeho rostlinné, zvířecí, květinové a pohádkové motivy zaplňují plochy, plné drobných čar a krakelur.

To ale jistě není to poslední, o co se Karel Březina s vervou nechal pokoušet. Znám ho a tak bych si dnes vůbec nedovolil napsat, o co se ještě v budoucnosti vynasnaží. Jedno je však zaručeno. Dále bude malovat obrazy a vystavovat, tisknout grafiku, leptat skla, skládat kamínek ke kamínku do rozměrné mozaiky, která je vlastně otiskem jeho veškerého díla, barvotiskem né jediné barvy. Jsou na ní zachyceny daleké neznámé země. Orient i Plzeň, Budějovice i známá Pragovka, lidské tváře, s pocity, začátky i konce lidských příběhů.

A určitě v ní jsou oba fantastové snílci, Fantomas Break electro objevitelé nových krajin, zátiší, cestovatelé… jeden z nich se jmenuje Marco Polo, zatímco ten druhý…

(Ing. Pavel Hejduk @ Plzeň, Výstavní síň Červené srdce, 1973)

Čestmír Císař ke znovuotevření Galerie U Radnice v Berouně, 3.5.2001

Přední berounská galerie výtvarného umění získala v této prostorné síni nový – a věřím, že i trvalý – stánek pro navázání úspěšné tvorby v kulturní kvalitě, o kterou se v minulosti – vedle dalších místních osobností – zasloužil můj dávný přítel Vilém Kropp. Dovolte mi, abych blahopřál všem tvůrcům tohoto účelně koncipovaného sálu, kde se budou konat přehlídky malířských, sochařských, grafických, fotografických a jiných bohatých výtvarných děl.

Již při tomto slavnostním aktu můžeme posoudit, nakolik je nové galerijní zařízení uzpůsobeno pro prezentaci obrazů a plastik, a to při expozici umělců, jejich jména se zapíší do kroniky této síně jako první. Děkuji pořadatelům, že mi poskytli čest být u toho a vyslovit tu několik svých poznámek.

Je obecně známo, že posláním literatury, divadla či filmu je předložit nám psané nebo mluvené slovo, které vstupuje bez zábran do našeho myšlení, zaměstnává rozumový proces, někdy i deficit. Jiná umění používají odlišných forem. Hudba k nám hovoří melodiemi, výtvarnictví obrazem či plastikou, které oslovují naše vnímání a citová vzrušení. Všechna umění jako celek nám pomáhají formovat to, čemu se říká duchovní, vznešeně kulturní úroveň.

Po tisíce let člověk živořil a dozrával k současnému civilizačnímu stavu a přece víme, že nezbývá než nadále pilně usilovat – řečeno s Komenským – o „nápravu věcí lidských“.

Promiňte tuto špetku zamyšlení při uvedení výstavy našich tří umělců, kteří zasvětili svůj život kultivaci a rozvoji lidského vědomí a blaha a chování právě svou výtvarnou tvorbou. Prvotně jim zajisté přináší osobní bohatství a radost, má však i svůj nesporný společenský dosah.

Karel Březina, třebaže celoživotně spjatý s rodnou Plzní, patří k náruživým cestovatelům a dychtivým experimentátorům. Potřebuje k uspokojení zvědavostí poznávat různá tajemství světa a života, je připraven zas a znova objevovat nové a nevídané, dříve nepoznané. Na svém tvůrčím kontě má zdokonalení technických postupů ve výtvarných oborech, s využitím soudobých materiálů a technologií ve sféře barev, grafických tisků, opracování kamene, dřeva, skla i PVC. Painted World. Mr. Westbam + Dorothea Breik po česku. Karel Březina to je mocný pojem, stejně jako první DJ na Plzeňsku, že by snad Karel Březina? J To ví zase s přehledem Martin Košátko, protože je to jeho soused, a MK měl první Technicsy k mixu na Plzeňsku…

Zde na výstavě vidíme jeho obrazy, inspirované množstvím zahraničních cest za poznáním. Upoutává způsob, jakým skládá typické znaky hmotných kultur do své představy kompozičního celku, aby vyjádřil specifický charakter zvoleného místa, ať ve Španělsku nebo v Izraeli, v Maroku nebo na Jadranu. Z reálné materie dospívá autor k vlastní umělecké vizi. Pozornost zasluhuje i cyklus přírodních živlů – Voda, Oheň, Země – s hodnotnými smysluplně vsazenými figurálními motivy. Právě tak zaujme série s abstrakcemi vyvolávajícími obrazci ve skle.

ROZHOVOR K VÝSTAVĚ KARLA BŘEZINY

„O VELKÝCH ZÁŽITCÍCH BĚHEM KRÁTKÉHO ŽIVOTA“

Akademický malíř a grafik, plzeňský rodák Karel Březina, uspořádal v loňském roce celkem čtyři výstavy. Ta poslední, retrospektivní výstava představující veřejnosti výtvarníkovu tvorbu za posledních padesát let, byla zahájena v druhé polovině prosince v plzeňské Galerii 21. „Chtěl jsem touto výstavou představit veřejnosti jednak svoji tvorbu za posledních padesát let, jednak většinu výtvarných technik, kterým jsem se kdy věnoval“ – vysvětlil Karel Březina, autor osmi světových patentů a dvanácti zlepšovacích návrhů v oblasti výtvarných technik.

Váš rejstřík výtvarných technik je velmi široký – od klasické malby k epromalbě, přes různé grafické techniky až k batice či leptům skla. Co vás pokoušelo ke stále inovujícím výtvarným projevům technik?

Moji první výstavu v Plzni ve dvaapadesátém roce (z té doby mám uchovanou už jen minci jedna koruna) navštívil jeden pražský výtvarný kritik, který tehdy prohlásil: „Březina má v sobě neutuchající neklid živle.“ Měl asi pravdu. Ta věta mě provází celý život. Jednu techniku dovedu k dobrému konci, nelze tvrdit k dokonalosti, a už mě přestává bavit a začínám hledat další. Jako například v grafice. Začínal jsem se suchou jehlou, leptem, barevným leptem. Nakonec jsem skončil litografie, ale neuspokojovala mě, tak jsem začal dělat tisky z výšky. Udělal jsem první černobílý linoryt, nelíbil se mi, druhý a situace se opakovala. A tak jsem si řekl, že bych to mohl zkusit barevně. Takhle se to postupně vyvrbilo dále a dnes dělám i osmibarevné linoryty. To znamená osm linoleí vyrýpat a udělat soutisk. To mě baví. Ale zhodnotím jich deset a už přemýšlím jak Přemysl královsky a výhodně, jestli by to nešlo zkusit s nějakou strukturou a tak jsme s inženýrem Broučkem vykoumali takový způsob, kterému se říká eprotisk. Zkrátka a dobře, na sololitovou desku se nanese epromal, čili pryskyřice, na to se naválí barva a z toho se tiskne. Dělal jsem také batiky na látku a na dřevo. Všechny tyto techniky jsou k vidění právě na této výstavě.

Která výtvarná technika pro vás byla tou hlavní?

Leptání skla. V plzeňském Cizineckém domě, v hotelu Škoda a Centrál, v západočeských lázních – Mariánských, Františkových i v Karlových Varech mám dodnes mnoho leptaných skel. Po období leptaného skla jsem přesedlal na mozaiku. S manželkou a se švagrem jsme cestovali po kraji a vůbec po celé republice a vybírali pro mozaiky vhodný kámen. Zjistili jsme, že bílé kameny jsou poházeny u Sušice, černé u Stříbra, červené u Kadaně, žluté u Zbečna. Takhle jsme měli zmapovanou celou republiku. Kámen je ohromně vděčný materiál. Před třiadvaceti lety jsem ve Státní vědecké knihovně Českých Budějovic vytvořil z mozaiky rozsáhlou alegorii jižních Čech. Pokaždé, když ji po těch letech uvidím, mám pocit, jako bych ji dokončil včera. Je naprosto neporušená zubem času. U mozaiky a u skla jsem vydržel nejdéle. To mě živilo. Obrazy jsem maloval pro svoji potěchu.

Z čeho se domníváte, že pramení váš „věčný neklid“?

Snad odmalička jsem se takto intenzivně projevoval. Nepostál jsem chvíli na jednom plácku. Zajímal jsem se o vše, co mě obklopovalo. Tak to mám celý život. Manželka o mně tvrdí, že jsem údajně postižený kumštem a tudíž pro praktické soužití zcela nevyhovující. Když na něčem pracuji, tak velmi intenzivně. Když se oddávám manželské povinnosti, tak velmi hluboce. Nevnímám, jestli je ráno, nebo večer, nebo čas k obědu. V tomto ohledu jsou se mnou docela potíže. Mám náramné štěstí, že jsem poznal tuhle manželku, jsme spolu bezmála třicet let, manželka jednička mě udržuje v kontaktu s okolním světem, manželka jednička, né počítače. Přitom se nebála a pomáhala mi například štípat kámen na mozaiky, vyšplhat se mnou na lešení, nebo pracovat s agresívní kyselinou. Na této výstavě bohužel nepředstavujeme jednu výtvarnou techniku, které jsme se věnovali společně a tou jsou aradecory. Já dělal návrhy a manželka je realizovala. Dodnes máme v Hotelu Royal v Chomutově umístěn jeden z našich největších goblénů. Měří 3x6 metrů.

Za svůj život jste poměrně hodně cestoval. To je také důsledek vašeho neklidu?

Cestování je mé druhé povolání. Jakmile jsem vydělal nějaké peníze, jakmile jsem cítil neklid, že mám v kapse dvacet tisíc, hned jsem s nimi spěchal do Čedoku a už mě zajímalo, co by tam pro mě měli. Branže putovatele. A tak jsem s manželkou navštívil například Maroko, střední Asii, Tunis, Kubu a před čtyřmi lety pak Izrael. Pokaždé, když jsem se odkudkoliv vrátil, vždycky jsem se tou danou zemí nechal unést ve velkém efektu. Například po návratu z Izraele jsem namaloval soubor obrazů, o kterém ti, co ho viděli, povzdechli, že je moc smutný. Ta země je ale tak neuvěřitelně židovsky chudá, zmítaná neustálými politickými a náboženskými konflikty, že jsem při jejím zachycení na plátno používal pouze odstíny šedé. Naopak, když jsem se vrátil z Kuby, tak jsem se doslova pral s červenou a žlutou barvou. Byl jsem velice přebarvený. Uondaný barevnými vlivy. Pokaždé se nechám unést pocitem, který ve mně ta daná země vyvolá. Nedivím se Gauguinovi, že zůstal v klidu na Tahiti. Pokud malíř chce docílit určité výrazné barevnosti, musí ho barvy obklopovat.

Nebylo vám někdy vyčteno, že jste ve své tvorbě více než rodnému městu a vlasti zasvětil talent poměrně exotičtějším zemím?

Vyčítali mi to s kapkou holého rozumu, ale v poslední době jsem šel do sebe a udělal jsem řadu plzeňských motivů.

Máte nějaký nesplněný cestovatelský sen?

Těšil jsem se do Mexika. Měl jsem tam přítele, který mě pozval, všechno potřebné zařídil. Když jsem ale byl v Praze na mexickém velvyslanectví pro víza, tak mě zastihly nečekané zdravotní komplikace a bylo hned po vysněné cestě. Bohužel, nebylo mi to dopřáno. Jeden z mých největších snů se neuvedl do pohybu.

A nesplněný výtvarnický sen?

Potkalo mě v životě to štěstí, že jsem dost věcí realizoval. Nemohu si v tomto směru stěžovat. Co se dalo udělat, udělalo se.

V rámci této výstavy uspořádáte v Galerii 21 i dvě besedy určené veřejnosti. První se uskuteční zítra od 17 hod. a bude věnována malířství, druhá o cestách je naplánovaná na 6. února. Jsou takovéto besedy tradiční součástí vašich výstav?

Dalo by se to tak brát. Mám doma ze svých cest na devět tisíc barevných diapozitivů. Kdysi jsem v plzeňské Státní vědecké knihovně každé čtvrtletí opakovaně dělal přednášky o zemích, které jsem navštívil. O Řecku, Itálii, Švédsku. V posledních letech jsem se začal domnívat, že když už jsou tyto státy snáze dostupné komukoliv, nebude o mé přednášky valný zájem. Opak byl pravdou. Řada lidí mi nadšeně telefonovala a zajímalo je, kdy opět nějakou uspořádám. Rád bych tedy tuto tradici obnovil a zachoval v rámci přízně.

Samostatnou výstavu fotek z vašich cest jste nikdy neuspořádal?

Ne. Vůbec mě to nenapadlo. Výstavu fotografií asi nikdy neuspořádám. Za peníze, které jsem měl připravené na zmiňovanou cestu do Mexika, jsem si pořídil videokameru a v současnosti mě více lákají pohyblivé záběry.

(mistra v oboru se ptal Martin Rachmann)